Vědci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) zkoumají možnosti, jak využít použité pneumatiky a plast, který se nyní nerecykluje a končí zpravidla ve spalovnách. Snaží se z něj vyrobit základní petrochemikálie, ze kterých by bylo možné opět zpracovat nové plasty, ale také léčiva a další chemikálie. Tento způsob recyklace by šetřil životní prostředí i spotřebu ropy, protože ropa je stále nejpoužívanější surovinou pro výrobu nových plastů a pryží.
V EU se ročně vyprodukuje kolem 30 megatun plastového odpadu a přes přijaté evropské směrnice množství plastového odpadu stále roste. Recyklují se především PET lahve, balicí fólie a plasty z polypropylenu a polyethylenu.
V Česku se ročně vyprodukuje asi 440 tun plastového odpadu. Odborníci uvádějí, že zhruba 55 procent plastových odpadů (takzvaný výmět) se nevyužívá k výrobě nových výrobků, ale vozí se jako tuhé alternativní palivo do cementáren a zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO). Podle vědců by se z nich ale daly vyrobit cenné chemikálie, které jsou potřebné k výrobě nových plastů.
Odborníci z VŠCHT proto testují takzvanou chemickou recyklaci, tedy jakési zpětné „rozebrání“ odpadního plastu na základní molekuly – petrochemikálie, ze kterých je možné vyrobit nové plasty, ale také léčiva a další chemikálie. Takto vyrobené nové plasty mají stejnou kvalitu jako plasty vyráběné tradiční cestou z ropy.
Kromě odpadního plastu vědci zkoušejí chemickou recyklaci také u použitých pneumatik. Nových pneumatik se v Česku ročně prodá asi 66.000 tun ročně, k recyklaci jich lidé odevzdají asi 54.000 tun.
Většímu rozšíření chemické recyklace podle expertů brání platná legislativa. Ta na pyrolýzní technologii, která se při této recyklaci používá, nahlíží jako na spalování. Pro vybudování pyrolýzního provozu je tak třeba splnit stejné požadavky jako pro výstavbu spalovny, což rozvoj této technologie významně komplikuje, dodávají experti.
Autor: VŠCHT
Zdroj: ČTK