Moc nástrojů, jak zabraňovat úplnému vypumpování vodního toku pro technické zasněžování, není. Jedním z nich jsou vodní nádrže, které fungují dobře, nebo legislativa a regulace. Využívání vody je v současné době šetrnější k přírodě, než tomu bylo v minulosti. Ostatní problémy, které se pojí s technickým zasněžováním, ale ani zmizet nemohou, řekl Josef Fuksa z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. Problematické pro okolní ekosystémy je podle něj umělé prodloužení zimy.
„S umělým zasněžováním se pojí několik hlavních problémů. Prvním je voda a druhým je ochrana životního prostředí v širším slova smyslu. Najednou do hor přijede obrovské množství lidí, některé sjezdovky mají i noční provoz. Celá příroda a zvěř, která v té oblasti přezimuje, trpí, protože se prodlouží zima. A třetím problémem je narušení prapůvodního režimu lesa výstavbou sjezdovek a infrastruktury kolem ski areálu a podobně,“ uvedl Fuksa.
„Dříve se jezdívalo na hory pouze, když sněžilo. V současné době je sezona od poloviny prosince do poloviny dubna čili nezbývá nic jiného než zasněžovat nadstandardně někdy už i v té polovině prosince,“ konstatoval.
Problém začíná ve chvíli, když se teploty blíží nule, jelikož voda nezmrzne. „Dá se tomu pomáhat například tryskami ve sněžném děle. Voda je tam mírně stlačená a když vystříkne, tak se jedná o expanzi jako v ledničce a ochladí se. Potom je možné do vody přidat chemickou látku, takzvané detergenty, který změní povrchové napětí té kapky,“ řekl Fuksa. Existuje také systém, kterému se říká snowfactory. Vyrábí takové ledové destičky, které lze skladovat v hromadách a v létě vyvézt rolbou na sjezdovku.
„Vodu na zasněžování je potřeba někde vzít. Technický sníh má 50 procent vody. Když má být minimální pokrývka sněhu na sjezdovce 30 centimetrů, tak je to 150 litrů vody na metr čtvereční,“ přiblížil Fuksa. Před 20 lety se voda vypumpovala z nejbližšího potůčku nebo řeky, například Úpy nebo Labe. Úskalí podle Fuksy spočívá v tom, že v zimě je sucho, když mrzne, a nic se nevsakuje, tudíž se vodní toky nedoplňují. „Docházelo pak k tomu, že se snížila hladina vodního toku. V tu chvíli vodní tok zmrznul a s ním i žijící ekosystémy v něm. Trik je v tom, jak ochránit přírodu a přimět provozovatele ski areálů, aby odebírali vodu jen ve chvíli, když je to možné. To se naštěstí zlepšilo díky různým vyhláškám,“ dodal.
Existuje systém minimálního zůstatkového průtoku, který v řece či potoku musí zůstat za každých okolností, aby tam mohl být nějaký život.
V současné době začali mít provozovatelé vodní nádrže, do kterých sbírají vodu, když je jí dostatek. „Stojí to dost peněz, nicméně v novém vodním zákoně má odběr vody pro sněhová děla výjimku a neplatí se. Celková plocha zasněžovaných sjezdovek byla podle Asociace horských areálů před šesti lety 1470 hektarů. Platby povrchové vody jsou dnes v rozmezí čtyř až šesti korun za metr krychlový čili by se platilo přibližně 7500 korun za hektar, což činí 11 milionů korun pro všechny sjezdovky v Česku na start začátku sezony,“ řekl.
Autor: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka