Vysazování stromů má smysl, pohlcují spoustu oxidu uhličitého a dokáží zadržet uhlík. Stromy ale zároveň nedokáží vykompenzovat celou uhlíkovou stopu lidstva. Na on-line semináři Klimatické koalice to dnes řekla Jana Smolíková z neziskové organizace CI2. Takzvané uhlíkové offsety by proto měly být doplňkovým řešením, pro krajinu a přírodu mají mít i další přínos.
Offsetové projekty slouží ke snížení množství skleníkových plynů v atmosféře. Jde o finanční nástroj, který funguje tak, že lidé či firmy přispívají na projekt, jehož prostřednictvím se snižují emise. Příkladem může být například výsadba stromů, ale i podpora obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární panely nebo větrné elektrárny. „Stromy však nedokáží kompenzovat vyprodukovanou uhlíkovou stopu za celé lidstvo. Takže není cílem jimi osázet celou planetu ani celou Českou republiku, protože není ani cílem, aby stromy zachránily svět,“ řekla Smolíková.
Aby se však projekty daly označit za offsetové, musí mít za cíl snížení skleníkových plynů. Zároveň musí platit, že bez jejich realizace by ke snížení skleníkových plynů nedošlo, tedy musí být k tomuto snížení potřebné. Projekt by měl mít také širší pozitivní dopad na krajinu a přírodu a nesmí způsobovat újmu lidem ani přírodě. „Offsetových projektů přitom existuje několik typů. Nejdůležitější, které se v současné době realizují, jsou výsadba nové zeleně a ochrana starého lesa. Patří mezi ně i agrolesnictví, kde se kombinuje zemědělství s výsadbou stromů na jedné lokalitě, anebo obnovitelné zdroje, přičemž v Česku je zřejmě nejznámější instalace fotovoltaik,“ řekla Smolíková.
Podle ní však u stromů nejde jen o množství, ale především o jejich kvalitu a požadovaný věk. Zároveň je potřeba dbát také na to, že sázení stromů není žádoucí všude, protože na některých typech krajiny, jako jsou mokřady či louky, by se stromy podle ní sázet neměly.
„Offsety nás před oteplováním nespasí a nezachrání, protože je potřeba řešit především příčinu, nikoliv až následek. Samotný záměr offsetových projektů je dobrý, ale je až poslední možností,“ řekla Smolíková. Projekty je podle ní nutné i správně realizovat.
Existují přitom dva typy obchodu v rámci uhlíkových offsetů. Prvním typem jsou emisní povolenky, které jsou povinné a jsou určené pro velké znečišťovatele, jako jsou například továrny, elektrárny či průmysl. Tyto povolenky jsou obchodovatelné a řídí je stát. Existuje však i volný trh, na kterém se do projektů mohou zapojit jednotlivci, firmy či instituce, jež chtějí kompenzovat svou uhlíkovou stopu. Jejich zapojení je dobrovolné a projekty nejsou dále obchodovatelné. Tyto projekty řídí nezávislé instituce.
CI2 je nezisková organizace zaměřená na udržitelnost, ochranu klimatu, vzdělávání, publikační činnost, vědu a výzkum. Jejím cílem je prosazovat udržitelný rozvoj ve spolupráci s veřejnou správou, soukromou sférou, vzdělávacími institucemi a veřejností.
Autor: CI2
Zdroj: ČTK