Láva z erupce sopky, která začala soptit v pondělí na jihozápadě Islandu, tryskala v porovnání s předchozími erupcemi v této oblasti mnohem rychleji. Sopka bude podle ní pravděpodobně soptit i nadále. Předpovědět, jak přesně se bude sopka chovat, je podle ní téměř nemožné. Rychlost, s jakou vyvrhuje lávu, se v čase mění, všechny prognózy se tak musí chápat jako odhady a hypotézy. Zatím není ze sopky podle vědkyně žádné velké množství sopečného prachu, u tohoto typu sopky to pravděpodobně ani nehrozí.
Větším nebezpečím mohou být toxické sopečné plyny, které monitorují tamní úřady. „Oproti předchozím erupcím v této (sopečné) oblasti, která se probudila v roce 2021 po zhruba 6000 letech, byla rychlost výlevu co do objemu lávy mnohem vyšší,“ uvedla vědkyně Jana Doubravová z Geofyzikálního ústavu AV ČR. Při erupci se vytvořila dlouhá puklina, z níž tryskalo 100 až 200 metrů krychlových lávy za sekundu. Například při erupci v roce 2021 tryskalo sedm metrů krychlových lávy za sekundu, v roce 2022 to pak bylo zhruba 30 metrů krychlových a dříve letos to bylo asi 20 metrů krychlových lávy za sekundu. Intenzita nyní zeslábla, podle islandského meteorologického ústavu by se ale mohly v puklině otevřít další magmatické komíny.
Sopka vybuchla v pondělí pozdě večer na poloostrově Reykjanes. Stalo se tak po týdnech otřesů půdy v regionu, které vedly v listopadu k evakuaci více než 3000 obyvatel rybářského města Grindavík. Podle místních úřadů je erupce výrazně větší než minulé případy v této vulkanicky aktivní oblasti. „Například seismická aktivita a měřená deformace zemského povrchu, které doprovázely formování magmatické žíly již od listopadu dávaly tušit, že hrozí sopečná erupce, ale do poslední chvíle nebylo jasné jestli, kdy a kde přesně k výlevu dojde,“ řekla vědkyně.
Všechny tři předchozí erupce podle vědkyně jednoznačně náležely k sopečnému komplexu Fagradalsfjall, zatímco ta současná aktivita je na pomezí Fagradalsfjallu a komplexu více na východ Eldvörp-Svartsengi. Ten byl podle ní aktivní naposledy ve 13. století. „Přestože jednotlivé vulkanické komplexy poloostrova Reykjanes se vzájemně ovlivňují a je otázka, jak moc je lze oddělit, může příslušnost k jinému vulkanickému tělesu znamenat i jiný charakter erupce. Nicméně na to si zase musíme počkat, nikdo nedokáže odhadnout, jak se to bude dále vyvíjet,“ uvedla Doubravová.
Největším nebezpečím výbuchu sopky je podle vědkyně poničení infrastruktury a staveb v Grindavíku nebo geotermální elektrárně Svartsengi či lázní Modrá laguna zalitím lávou. Dalším možným nebezpečím je zamoření ovzduší toxickými plyny, pokud by byl nepříznivý vítr, mohl by být jejich dosah podle vědkyně značný.
Autor: AV ČR
Zdroj: ČTK