Porosty modřínu opadavého v Nízkém Jeseníku obsahují podle vědců výrazný podíl genetického materiálu alpského původu, což v budoucnu může ohrozit populaci této jesenické dřeviny. Nejvyšší míru alpských genetických příměsí odborníci zjistili v oblastech ležících mimo původní areál rozšíření jesenického modřínu a v běžných hospodářských lesích, sdělil Jan Řezáč z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, jehož pracovníci genetickou variabilitu modřínů rostoucích v Nízkém Jeseníku zkoumali pomocí molekulárně genetických metod.
Odborníci podle Řezáče při výzkumu ověřili výskyt původního jesenického modřínu a zaměřili se také na to, do jaké míry jsou tyto dřeviny v Jeseníkách ovlivněny genetickým materiálem jiného původu. Populace modřínu opadavého v Nízkém Jeseníku a okolí je totiž často považována za místní typ jesenického modřínu, avšak podle zjištění vědců obsahuje poměrně výrazný podíl genetického materiálu alpského původu. „Ve většině z analyzovaných populací stále převažuje původní jesenická genetická linie, zároveň se ale ve všech z nich vyskytují jedinci převážně alpského původu,“ uvedl Řezáč.
Příměs cizího genetického materiálu sice podle Řezáče zvyšuje celkovou regionální genetickou diverzitu, zároveň ale vede k postupnému rozmělnění původního genofondu jesenického modřínu. „Zejména v chráněných územích zřízených kvůli ochraně populací jesenického modřínu by pro dlouhodobě efektivní ochranu bylo vhodné prozkoumat ve větším detailu i genetickou strukturu těchto populací,“ upozornil.
Podle vědců je třeba v porostech jesenických modřínů zabránit dalšímu šíření příměsi alpského genetického materiálu. Lesníci by měli odstranit modříny alpského původu a v jejich okolí vysazovat pouze ověřené místní modříny. „Praktické uplatnění doporučených opatření může být velmi komplikované a nákladné, ale do budoucna se tato opatření mohou ukázat jako nezbytná pro zachování genofondu původního jesenického modřínu,“ podotkl Řezáč.
Autor: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti